NEF 1-2.díl

30. března 2009 v 22:26 | Niikagi |  NEF
co k tomu dodat žhe? :D




1.
Dvě nejasné siluety běžely noční krajinou. Co chvíli se zastavovali a občas hustá mlha propustila i pár jejich slov. "Biku! Zastav...prosím!" postava vepředu se zastavila o ohlédla po své partnerce. Vykašlala další kapky krve a sesunula se na zem. Ihned k ní přiběhl a přehodil přes ní svůj plášť. "Ještě ne! Nesmíš! To zvládneš! Slibuju ti to! " v jeho hlase byla slyšet nejistota a strach. "Ne, já to nezvládnu. A ty to moc dobře víš..." zašeptala z posledních sil dívka. "Neee!!!" vykřikl Biku a přitiskl si ji k sobě. V dálce však uslyšel dusot a výkřiky jejich pronásledovatelů. Zvedl ji a utíkal dál nocí, daleko před nimi se již ale začaly rýsovat hradby města a on věděl, že jestli to nepřidá, už nikdy tam nedoběhne. "Biku, nech mně tu a zachraň se" znovu se ozval dívčí šepot. "Nemůžu!" "Ale ty musíš..." Biku se znovu neklidně ohlédl, garda temných elfů se stále přibližovala a jim ještě zbýval pěkný kus cesty. Poté pohlédl na dívčino zranění, krev z rány jí stékala snad všude. Zastavil se, položil ji a postavil se čelem ke gardě. Čekal, až budou co nejblíž a snažil se ještě načerpat nějakou manu. "Mona de rito!" vykřikl a naštěstí se mu kouzlo povedlo, oddechl si když se podíval na bytelnou skálu táhnoucí se daleko od nich. "To by je mělo na chvíli zastavit." zvedl ji ze země a dál běžel směrem ke městu.

"Kde jsou? Už tu měli dávno být" znepokojoval se další pár v bezpečí na hrádbách města Codahar. "Támhle se něco děje!" vykřikl mladík a ukazoval směrem kde se tyčily nejasné obrysy skal. "To je skála! Tohle musel udělat Biko! Nikoho jinýho kdo to umí neznám! Musíme jim jít pomoct!" dívka byla zoufalejší víc a víc. "Nikdo nesmí opustit brány města." řekl klidný starý hlas za jejich zády. "Ale někdo jim musí pomoc!" otočil se na starce mladík. "Někdo ano, ale vy ne! Ten někdo jsou oni samy." stařec se na oba dva přísně podíval. "Ale co když to nezvládnou? Co bude potom? To je necháte jen tak umřít?!" dívka už to nemohla vydržet a stařec se ještě více rozzlobil. "Samé ale! Neměli se na tu misi vydávat! Všichni jim to řikali a tohle bylo jejich rozhodnutí!" dívka ani hoch najednou nevěděli co mají říci a jen se zahleděly do dálky kde se rozléhala mlha a nebylo skoro nic vidět.

Po několika desítkách minut konečně doběhl před brány Codaharu a začal na ně mlátit. "Ještě chvíli vydrž! Teď to nemůžeš vzdát! Opravdu ne!" beznaděj v jeho hlase stoupala a když se konečně brány otevřely, rychle vběhnul dovnitř a zamířil k Doronovi. Vpadnul do dveří a položil dívku na postel. "Musíte ji zachránit! Musíte!" starý mág se jeho příchodu polekal a ještě více jeho chování. "Biku, co se stalo? " pomateně se na něj otočil a zahleděl se na dívku na posteli. "Ach můj bože, odejdi ihned pryč! Pošlu pro tebe!" Biko nechtěl odejít, musel s ní být, musel. Doron neměl čas se s ním hádat, šlo o život dívky. Zadíval se na její zranění, šíp byl zabodnutý v místě srdce, ale srdce prorazit nemohl. Starý mág se pustil do léčení. "Ona nedýchá!" vykřikl Biku a proud slz mu začal stékat po tváři. Mág se zastavil "Jak si mohl si vzít někoho tak mladého!" zaklel na Dračího boha. Položil mladíkovi ruku na rameno, ten však padnul k mrtvému tělu. "Ne, tohle se nemělo stát! Nikdy!" křičel Biko. Mág se vytratil a vrátil se s tlustou knihou, Biko ale ani nespotřehl, že odešel. Začal v ní listovat, až našel to co chtěl. "Biko, existuje cesta nazpátek, dlouhá a strastiplná cesta, cesta plná nástrah a nebezpečí. Musíš se na tu cestu vydat ty." Biku jen mlčky přikývl a mág do země klackem vyryl soustavu kruhů a trojúhelníků a poté odříkal magickou formuli. Biku se ocitl někde v neznámu, ale stále slyšel Doronův hlas. Říkal mu co má udělat.

Po několika hodinách, které Bikovi připadaly jako roky, se octil zpět ve světě živých. Bezvládné tělo dívky se pohnulo a on se vrhl k ní. "Nii, jseš v pořádku? Jsi to ty?" dívka se zvedla a vykašlala doušek krve. Pak se znovu svalila na postel. "Biku..." zašeptala a pohlédla mu do očí. "Ty žiješ!" dívka usnula. "Já, já, já nevím jak Vám mám poděkovat, vážně jste zachránil život jí, ale i mně, nemohl bych bez ní žít." Mág jen pokýval hlavou a usedl na židli, vyčerpal mnoho many a tak si potřeboval odpočinout. Biku zvednul spící dívku a vycházel ze dveří, piřotm ještě jednou poděkoval a dívku odnášel k sobě do domu.

2.
Biku ji uložil do postele a vzápětí se otevřely dveře. "Kde jste byli?! Umírali jsme strachy!" ozvaly se dva hlasy najednou a Biko málem psadnul na zem. "Pšš!" syknul na ně a vyvedl je ven. Tam jim vše vypověděl, o kameni, který měli přinést. Když ho získali( tj. ukradli :D:D) dali se na útěk, ale Nii sestřelili zrovna když vytvářela auru bezpečí. A potom už jenom utíkali, jenže potom už Nii nemohla a tak ji musel Biku vzít do náruče. "Stejně se divim, že ti zbylo tolik many na tu skálu..." Biku se nesměle podrbal na hlavě. "Vlastně, jsem si musel půjčit kousíček many od Nii, to kvůli mně teď umřela." Cítil se strašně, vždyť on ji vlastně zabil! Keron to z jeho hlasu vycítil a tak řekl: "Nevýčítej si to, kdyby jsi to neudělal, byli by jste oba mrtví. " Katou se k němu přidala:" Keron má pravdu, musel si to udělat. Ale hlavní je, že jste už zase oba živý nebo přece ne?" Biku si ještě jednou povzdechl a přiznal, že to co řekli, je pravda. Dál si ještě povídali dlouho do rána a pak se rozloučili. Biko se šel postarat o Nii a po malý zbytek noci u ní seděl, kdyby se náhodou probudila.

Odpoledne ho čekala nemilá návštěva, Správce jednotek a misí po něm vyžadoval kámen co měli přinést. Biko začal všude hledat, naštěstí kámen po zdlouhavém hledání našel a předal ho veliteli. Ten s kamenem třísknul o zem a kámen se rozpadl na tisíce kousků. "Co-cože?! Proč jste to udělal?!" Správce se jen nevlídně zatvářil a pronesl:"Ten kámen už stejně ztratil moc, přinesli jste ho moc pozdě hlupáci! Dal jsem vám čas na splnění mise! Nebo jste si snad mysleli, že jsem vám ho dal jentak?" Biko padnul na kolena, připadal si hodně poníženě. Správce odešel, aniž by se ohlédl. Biko se vrátil zpátky do skromného domu, Nii se zrovna probouzela. Přiskočil k ní a začal na ni mluvit, pak ji pomohl se postavit a společně vyšli přes náměstí k domu Kerona a Katou. Zničehonic jim začal foukat ledový vítr přímo do tváří."Co se děje?" promluvila slabým hlasem Nii, ale zvuk zanikl ve větru. Po chvilce dorazili k jejich domu a Biku zazvonil na zvonek vedle dveří. Katou byla pohotově u dveří a otevřela. "Pojďte dál, už na vás čekáme" mrkla a vyzvala je sednout si ke krásně vyřezanému dřevěnému stolu. "A co ten kámen?" zeptal se zvědavě Keron. Biko nevěděl co říct a sklopil oči, nedokázal Nii říct, že riskovali životy úplně zbytečně. Nii se na něj láskyplnně podívala a pohladila ho po ruce. "Nemuseli jsme ho vůbec přinášet!" vykřikl konečně Biku. Všichni na něj tázavě shlédli."Válí se rozmlácenej na milión kousíčků na náměstí." odpověděl nevrle na jejich pohledy. Potom se ale uklidnil a vše jim vysvětlil. Keron zavrtěl hlavou, ale nevyjadřoval se k tomu. Sám moc dobře věděl, že správce není v pořádku a s Katou se jim u něj taky nějakej ten průšvih stal. Naopak Katou na něj začala nadávat a celá zrdula vzteky. Když ji všichni uklidnili, povídali si dál.

Keronovi a Katou se nikdy nežilo špatně, za lehké mise dostávali vždy nadprůměrnou částku. Bydleli ve středu města, ve středu všeho dění. Ale Niikagi s Bikouem na tom byli úplně jinak,
plnili těžké i lehké mise, ale odměnu dostávali skoro podprůměrnou. I oni bydleli ve středu města, za to děkovali Bikuovým rodičům. Na začátku jejich kariéry ovšem byli také velmi úspěšní, jenže jednou se stala chyba v plánu a vše bylo ztraceno. Od té doby to s nimi šlo stále z kopce. Keron s Katou jim mnohokrát nabízeli peníze, ale oni vždy řekli, že se z toho vyblížou a s díky odmítli.

Ozval se kovový a chladný zvuk zvonu, zvonu který svolával všechny obyvatele Codaharu. "Co se děje?" ozvala se Katou po doznění několika tónů. "Radši by jsme tam ale měli jít." Keron se zvedl a pomohl Bikuovi s Niikagi. Všichni čtyři pomalu vyšli před dům a Katou zavřela. Na náměstí již stály zástupy obyvatel. Pomalým krokem vyšli k nim. Na stupínku už čekal Oberon- starosta města. Jeho vysoké, svalnaté tělo kontrastovalo s menší hlavou, takže to celé působilo jako přerostlý trpaslík. Že by to jméno kvůli tomu? Temperamentem se podobal nezkrotnému koni a nerad čekal. Nenáviděl vzpouru a lži. Byl hrdý sám na sebe, ale ne pyšný. Moc dobře věděl, že na místo starosty je moc mladý a mohl každou chvíli o místo přijít. Přímo skvělýý velitel. Ještě chvíli počkal a pak začal oznamovat:" Jelikož nám teď znovu hrozí vpád Inogomů musíme posílit skupiny, takže už nebude válčit ve dvou. Tato změna se týká hlavně mladých nebo oslabených párů" soucitně se zahleděl do davu a jeho pohled sklouzl na několik válečníků co dopadli podobně jako Niikagi." Malé děti nebudou vůbec opouštět brány města a budou se pohybovat po skupinách nejméně v deseti! Toto nařízení se týká všech co ještě nedokončili výcvik. Dvojce se spojí a budou pracovat ve čtyřech, nejméně ve třech a nejlépe v šesti. Kdo se nepodřídí, si zahrává nejenom se svým osudem, ale i s osudem celého města!" vykřikl do davu. "Vaši původní učitelé vám řeknou rozdělení skupin. To je prozatím vše." hbitě seskočil ze stupínku a běžel se podívat na hradby města.

Katou slíbila, že zjistí rozdělení skupin za ně. Potom odběhla a Biku nabídl Nii místo k sezení. Ráda si sedla, stále měla hodně málo energie. Keron se jí vyptával na několik věcí a ani si nestačil vyslechnout odpověď, protože Katou se vrátila. "Mám skvělou zprávu, Gorodin mi zdělil, že jsme skupina my." lišácky se usmála a stoupla si ke Keronovi. "No, alespoň něco pozitivního." pokusil se Biku o úsměv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama