AA 1-5.díl

30. března 2009 v 22:23 | Niikagi |  AA
ďjůůůůů...tak tak začnu sem házet ty povídky :D
a teď sem si nedávno AAčko znova četla od začátku a tam sem našla takovejch chyb :D:D no ale opravovat to nebudu :D


1.
Nastalo ráno, slunce ještě ani nevyšlo. Bylo totiž 04:00 a Nele pod polštářem zazvonil budík. "Do ...!" nedořekla to, protože si vzpomněla, že dneska je celkem super den. Nastupuje na novou školu. Rychle vlítla do koupelny a udělala co bylo potřeba, potom si ještě věci hodila do kufry a očima přelítla všechny věci. Nejspíš měla všechno a tak kufr zavřela a snesla ho dolů do chodby. Do kapsy sy hodila jabko a s bráchou se vydala na cestu k nádraží. Bydlela daleko od školy a tak musela jet brzkým vlakem, aby stihla slavnostní zahájení. Venku byla neobvyklá zima na září. Na nástupišti se rozloučila s bratrem a řekla mu, ať ještě jednou pozdravuje rodiče a potom si šla koupit lístek, čekala ji dlouhá a nudná cesta do města Calumet, kde se akademie nachází.

O něco později, kolem 6 se vzbudila Danami samou nedočkavostí. Co když se hned první den ztrapní? Co když si zapomene věci? Hlavou jí vířila strašná spousta otázek co když, na které neznalo odpověď. Podívala se na hodiny na stěně a potichu vstala a šla se nasnídat. V lednici zase nic nebylo. To že žije sama, je fakt někdy deprimující. Podívala se teda do skříně a tam našla celej zlatej důl. Hromadu sušenek. Vybrala si tedy jeden balíček a pustila se do chroustání. Když se trochu najedla šla se upravit, zabralo jí to docela dost času a jen tak tak stihla vlak. Ve vlaku hledala volné coupé, ale všude bylo obsazeno i přes to, že bylo celkem brzo. V jednom coupé seděla nějaká dívka, která si pohrávala s kapkami vody létajícími ve vzduchu "Promiň, ale všude jinde je obsazeno, můžu si přisednout?" a poškrábala se zezadu na hlavě. "Jop, klidně" odpověděla dívka a když Danami zabouchla dveře, lekla se a kapky vody jí spadly do klína. "Jej...promiň já nechtěla!" omlouvala se Danami a bránila se smíchu, podívala se na dívku, která se začala strašně smát a tak se začala smát taky. Když se obě uklidnili, dozvěděli se, že obě jedou do té samé školy a Danami si odpověděla na jednu z otázek-Co když si nenajdu žádné kamarády?- a našla, Nele.

Také další ráno začalo pro Satsuki a Katou. Bydleli hned vedle sebe a rozhodli se přespat u Satsuki, protože bydlí sama. Bydlely hned ve vedlejším městě a tak nemusely vstávat brzo. V koupelně se pohádali o pastu na zuby, kartáč na vlasy, gumičky a spoustu dalších věcí. Se zděšením se podívali na hodiny a to co viděli, je vyděsilo natolik, že se mohly jít znovu učesat. Za 5 minut jim měl jet autobus. Popadli svoje přeplněný zavazadla a pelášili na zastávku. Autobus se už chystal ujet, ale s mohutným máváním ho dívky zastavily, nastoupili a obě si naráz nahlas oddechly. V autobuse dělaly strašnej hluk, až je málem vyhodily z okna. Všichni si na ně stěžovali. Obě se ale vždycky jenom otočily a pokrčily rameny a smály se dál. Když vystopovali, bylo z autobusu slyšet jednohlasné uff. Potom se vydali na cestu k Akademii.

Niikagi se neochotně zvedla z postel a podívala se z okna. Následoval dlouhý povzdech, zase bude začínat od prváku a to už podruhý. Kolejní pokoj byl najednou opuštěný, holky s kterýma tu bydlela na prázdniny buď odjely domů a nebo postoupili do dalšího ročníku. Teda, vlastně obě verze najednou. Byla zvědavá kdo bude letos na pokoji s ní. Zašla si do koupelny a učesala se. Potom si oblíkla uniformu a šla na snídani.

__________Slavnostní zahájení nového roku__________
Velká školní hala byla zaplněná studenty všech věkových kategorií, kteří na sebe vylívali pití, dupali si na nohy, strkali do sebe a plno dalších věcí co se dějou v takový mačkanici. U stolů seděli ti, co už tu něco zažili a zahojování je nudilo k smrti. No....teda seděly tak jenom kluci a Niikagi, jako jediná holka.

Satsuki s Katou si na recepci školy vyzvedli pokyny a klíče od pokoje, k tomu dostaly i školní uniformu podle vlastního výběru.(chi chi.....takovej komfort vám dělám :D) Dravě se po ních vrhly a už si to pádily na kolej hledat svůj pokoj.

Nele a Danami dorazily o něco později a následovalo je to samé jako Satsuki s Nele.

Velké překvapení je všechny čekalo na pokoji. Měly spolu stejný pokoj a tak když první vešly Satsuki s Katou dost se divily, že na pokoji už někdo je. Potom však následovala ještě jedno překvapení, vešly Danami s Nele. "To je náš pokoj!" vykřikla Satsuki. "Ale náš taky!" nedala se Nele. V tom do pokoje přišla další postava, Niikagi. "Hele, tohle je můj pokoj a jsem tu už dva roky, takže klid." Všechny na ni udiveně shlédly a ztichli. Jenom Katou se ozvala:"A ty jsi jako kdo?Kočka nebo člověk?" všechny dívky se daly do smíchu a Niikagi jenom pěnila. "Moc vtipný!" zařvala. "Jo to je!" přidala se Danami. "Pomluvy vychází ze závisti." uklidnila se Niikagi a elegantně došla ke svojí posteli a sedla si. "Pokud se nepletu, tak máte za 3 minuty a 49 sekund bejt v hale na zahájení v uniformách, a jak se zdá, podle vás máte asi hodně času." ušklíbla se. Všechny na sebe vyjeveně koukly a zalezly každá za svůj paravan a převlékly se. Mezitím Niikagi odešla a při odchodu se poťouchle smála.


2.
Jako obvykle ředitelé a učitelé pronášely několik slov na uvítanou a bla bla bla. Potom se všichni odebrali do tříd s třídními. Od nich se dozví ostatní věci.

Satsuki s Katou šli hned první a jak si Satsuki vykračovala nevšimla si prahu u dveří a hodila nádhernou tlamu. "Šikovná" pochválila jí Niikagi, která už dávno odešla ze zahájení do třídy. Povídala si tam s nějakým šedivo-vlasým klukem co v ruce držel knížku a přes oko pásku. Satsuki na něj ze země pohlédla a sjela ho pohledem od paty až k hlavě. Hned se jí zalíbil."Tak já už radši půjdu..."řekl nesměle ten kluk."Jo jasný, tak se měj Kakashi..."rozloučila se s ním Niikagi.To už se ale k Satsuki přihrnula Katou se smíchem a pomohla jí, zvednout se."Ach ne, ta kočko-holka chodí i s náma do třídy.Nejenom že je s náma na pokoji..." naštvala se v duchu Katou a určitě nebyla jediná, mysleli si to i ostatní 3. Všichni si nějak tak posedali do lavic a chvíli potom se zabouchli dveře a ozval se přiteplený hlásek "Ticho!". Třída se dala do smíchu. "Řikám ticho! Jelikož jsem dostal Vás, jako úplně nové studenty mám za úkol Vám vysvětlit hodně věcí." vážně zamrkal upraveným obočím. "Takže, čím začneme? Já se jmenuji Pedge, Marco Pedge a budu Váš třídní učitel úrvních 5 povinných let. Tak přejdeme k ubytování. Všichni jste povinni být ubytováni na kolejích a dodržovat jejich přísný řád." Potom dále kecal o spoustě věcí o ubytování a jídle. "V areálu Akademie najdete spoustu obchodů, od oblečení, přes drogerii až po Coctail-bar." Ve třídě se ozvalo překvapující 'whůů'. Potom všichni dostali rozvrh a rozchod na pokoje.

"To kotě je strašný!" nadávala Satsuki, která se nejspíš stala vůdcem party. "Cože? Tady jsou kočky?" rozzářila se Nele která se zaujatě bavila s Katou o něčem pro Satsuki bezvýznamném. "A co když jí je smutno?Třeba tu nikoho nemá..." navrhla nesměle Daname, ovšem v zápětí zjistila, že to neměla dělat. "COŽE??!TA?" zařvala na ní Satsuki, ale hned se potom uklidnila a omluvila. "Hele a třeba je v pohodě, co vy víte" bránila ji Katou. "Odkdy se jí zastáváš?" zase vybouchla Satsuki. Vůbec to na ní nesedělo, takhle se nikdy nechovala.Katou se to přestávalo líbit a tak se jenom nenápadně vytratila. Když si Nele povšimla, že jí tu chybí druhá polovina, taky odešla. Chudák Danami musela poslouchat nadávky na Niikagi.

Na postelích se povalovaly Satsuki a Nele, Satsuki si hrála s plamínky a měnila jejich barvy a trochu i tvar. Vstala a podívala se z okna do školního parku, to co viděla, ji naprosto vytočilo! Katou se tam prochází s Niikagi jakoby nic! Přestala vnímat plamínky a dívala se na ně. Stála nad Niikaginím nočním stolečkem, na kterém byla spousta knížek a sešitů. Jeden plamínek se volně snášel k papíru a BLAF! začalo to všechno hořet. Ohýnek vyblafnul nad nakloněnou Satsuki a sežehnul jí obličej. Satsuki měla hotovou depilaci dopředu. Nele se začala nekontrolovatelně smát a Satsuki po chvíli taky. Potom ale zase zvážněla "Jsem v loji, ale totálně." podívala se na popel co zbyl z knížek.

"Hey takže ty už tu jsi dva roky?" divila se Katou. "Jo no, a pořád v prváku" zasmála se Niikagi. Seděly spolu na trávníku a povídaly si o sobě, Katou se dozvěděla snad všechno o Niikagi, nebo si to aspoň myslela. Naopak Niikagi se o Katou nic nedozvěděla a to ji docela štvalo. Na jejich přátelství budou muset ještě asi dost zapracovat. Když se začalo stmívat, vyšli společně na kolej, obě vešli společně a Satsuki se na ně nesměle podívala. "Niikagi....promiň, ale asi mně zabiješ." Nii si ji přeměřila pohledem "A proč?" Satsuki odstoupila od stolku. "Já jsem ti omylem spálila učebnice" sklonila hlavu dolů. "Ty myslíš tu hromadu na vyhození? Tu už jsem stejně nepotřebovala....ale řikala jsem si že seš nějaká ožahnutá!" začala se smát. Celý večer už potom ale s nikým nepromluvila až na Katou.

V 6 hodin byl na škole budíček, všichni se neochotně vyhrabali ven z postelí, upravili se a šli na snídani. Katou se rozhlížela jestli někde neuvidí Niikagi, protože odcházela dřív a sama. Nikde ji však neviděla a tak se dál věnovala holkám. Na Satsuki nebylo poznat že by jí včera ohořel obličej a tak byla šťastná, že ta tuna krému večer zafungovala. Když procházeli kolem stolu, kde seděli samý kluci všimla si Katou Niikagi, která seděla vedle nějakýho šílence s divně uplízanejma vlasama, pomyslela si. Když o tom pak přemýšlela, došla ale k závěru, že byl docela hezkej. Nele a Danami pokukovali všude možně po lidech a smáli se těm typům co vypadali jako šprti. Potom se spolu šli připravit na vyučování. Vzali si sešity a učebnice co včera dostaly a šli hledat svojí třídu, po včerejšku to totiž zapomněli a na tak velký škole jim to bude trvat docela dlouho. Bloudily, bloudily a těsně před zvoněním vlezli do správnejch dveří. První hodinu měli Alchymistické formule a vzorce. Do třídy vkráčila rázným krokem mladá učitelka, bouchla s několika knížkami o stůl a zavelela sednout-nikdo ani nedutal jenom Niikagi zašeptala Katou "To je Hiroko, je strašnááá." a na to 'strašnááá' udělala zvlášť důraz.

3.
Celá naše třída přetrpěla první vyučovací hodinu v histori a byla celá vyklepaná. Hned jak zavřela Hiroko dveře se do ní Nele pustila:" Co si jako myslí??? Že na nás bude jentak křičet?!! Bezdůvodně?!!" byla celá namíchnutá a nikdo ji nedokázal uklidnit. O další hodině si teprve začala všímat spolužáků. Pokukalo spíš po klucích než po holkách, ale její oči se stály upírali na jeden cíl- Ichiga. Seděl hned v první řadě uprostřed a ona na něj krásně viděla. "Hey, prober se" šťouchla do ní Danami, protože právě něco míchaly a potřebovala podat jednu lahvičku. "Co?Co?" rychle se otočila a svrhla celou baňku s pochybnou tekutinou na zem. "Jejky..." tvářila se jako andělíček. "No to jsme si teda pomohli" začaly se obě smát. "Co se tam vzadu děje?" natáhnul krk Pedge. "Dojděte si pro novou baňku a postupujte od začátku" a dál pokračoval ve výkladu, měla z toho nakonec vzniknout duhová voda, jenže se to podařilo jen asi 5 dvojcím.

Po skončení vyučování se všichni vydali na oběd. Zrovna měli lasagne a tak si všichni posedali ke stolům a začaly jíst, až na Nele. "Nele! Hůů! Tak už se konečně prober!" zahuláká na ní Katou přes celou jídelnu. Nele se lekla a jak byla opřená o tác celej ho na sebe zvrhla "No skvělý...! Fakt díky..." dělala naštvanou a hned potom se odešla převlíknout. Chvíli po ní se vytratila i Danami, že prý si půjde prohlédnout školní knihovnu. Holky jí to sice moc nevěřili, ale tvářily se úplně naopak.

Danami procházela chodbami školy. 'Vždyť někde tady to bylo...' říkala si, když už půl hodiny hledala telefony."Aaah! Tady to je..." zatočila k telefonům a vytočila číslo svojí kamarádky Lily. "Lily?Ahoj, tak co? Jak se máte?" Danami byla šťastná, že se s ní aspoň uslyší, ale čekalo ji nemilé překvapení. "Proč jsi odešla?" vyjela na ni Lily. "Já-já jsem musela jít jsem...Lily odpusť mi to, vím že jsem vás tam všechny nechala a nic vám neřekla..." nedořekla ani větu. "Všechny jsi nás zklamala Danami, vážně." Danami nevěděla co má říct. "Moc se vám všem omlouvám, ale Lily, hlavně nechci aby naše přátelství skončilo!" vyhrkla ze sebe. "To nechci ani já, ale takhle to moc dobře nejde. Když se nedostane ani na krok z areálu školy...sbohem." Lily zavěsila, Danami se svezla na podlahu, všechno zkazila pomyslela si. V tu chvíli kolem šel nějaký kluk s maskou na obličeji, všiml si Danami a přisedl si k ní. "Co se děje?" zeptal se jí mile a odkryl si masku. "Všechno jsem zkazila....." vzdychla si Danami. "To nebude až tak hrozný, nebo snad jo?"usmál se hoch. "Já jsem Tobi." zvednul se."Nechceš se jít projít?" "Ráda...třeba mi to pomůže" Danami se taky zvedla šli spolu do parku. Tam se Tobimu vyzpovídala. "Neboj, všechno bude zase jako dřiv." políbil ji na tvář."Už musim jít, pokud chceš budu tu na tebe čekat zítra kolem čtvrtý, tak kdyžtak přijď, budu se těšit" zamával jí a utíkal pryč."Já taky..." zašeptala Danami a ještě si na chvíli sedla do trávy a přemýšlela o tom co se stalo.

Nele vedla vážnou přednášku o tom, jak se dneska ztrapnila na obědě, a že její pověst je v troskách. Katou se pořád smála a za chvíli se válela po zemi. Nele po ní hodila polštář, ale nepomohlo to. Dveře pokoje se otevřely a v nich stála Niikagi s Ichigem. Nele jenom spadla pusa a zírala. "Cože chceš všechno půjčit?" zeptala se Nii. "Ehm, základy alchymie a alchymistický formulace...." Nii zahrabala v učebnicích a podala mu je. Nele si počkala až se zavřou dveře. "Cože? Ty ho znáš?" "No né asi, když chodí s náma do třídy"poťouchle se ušklíbla. "Ona se zná snad s každym klukem" dodala Katou. "A jakej je?" vyzvídala Nele. "a jak se jmenuje ten šedovlasej?" ozvala se Satsuki i přes nenávist k Nii. "Ichigo je v pohodě, ale občas má svoje chvilky a Kakashi?" Satsuki a Nele žraly každý její slovo. "No dál! Pokračuj!" "No co ti o něm mám říct" zamyslela se "rád si čte a je to tak trochu šprtík" usmála se Nii. "Fíha" Satsuki si neodpustila pár přípodotků typu, že to určitě neni pravda a dál obě vyzvídaly.

4.
Nele se Satsuki seděly u stolu a zkoumaly podivné alchymistické vzorce." Já se z toho zbláznim"vzdychla si Satsuki a Nele ji povzdechem odpověděla. Na pokoji byly sami, Danami zase někam odběhla, Katou údajně šla do knihovny a Nii je nějak nezajímala. "Hele, Satsuki, jak se chystáš seznámit se s Kakashim?" Nele se dlouho přemáhala se jíí na to zeptat, ale nakonec to přece jen vypustila. "Co- právě si narazila na hřebík!" Satsuki se začervenala a znejistěla. "No povídej" popoháněla jí Nele. "Ještě nevim.."zamumlala Satsuki a dál se věnovala úkolu. "A co tvoje láska Ichigo?"zeptala se po chvíli, taky si chtěla trošku rejpnout. "Moje? To teda těžko." ohradila se Nele a koutky jí zacukaly. Satsuki se jen ušklíbla.

Katou opravdu seděla v obrovské školní knihovně a pročítala si knížky, které našla v zadní části. Najednou ucítila jak si na sedačku přisedla další osoba, aniž by se podívala kdo to je pronesla :"Odprejskni." "No když myslíš"osoba pokrčila rameny a vstala. Katou se podívala a skoro jí vypadly oči( nebo to tak aspoň vypadalo :D:D)."Ja-shine! Promiň, myslela jsem že to je někdo jinej. Klidně zůstaň!" vykřikla na postavu, která už kráčela pryč. "Můžu?" otočil se na ni a začal se vracet zpět. "Jo, Hidan že jo?" "Šikovná holka" zasmál se.

Danami se zase sešla s Tobim, tentokrát ji dokonce pozval do Juice-baru. "Eh, radši ne. Nechci aby mě viděli holky." Danami se nervózně podrbala na hlavě. "Okei, tak příště" mrkl Tobi. Danami skoro zapomněla na to co se stalo s jejími přáteli, ale stále ji to tížilo na srdci. Našla si nové kamaráda- ztratila staré.

Další den ráno už zase začala škola. První hodinu byla matika. "Stejně nechápu, k čemu nám je matika k alchymii!" nechala se slyšet Nele, ale potom se zase vrátila pohledem k Ichigovi. Jak to udělat? Dál se probírala myšlenkama a zavrhovala nevkusné nápady. "Hehe, stejně mně překvapuje, že ta čarodějnice co umí vypočítat 1+1" zasmála se Katou a potom to okořenila několika hezkými sprostými slovíčky o učitelce. Satsuki se dala do smíchy a Danami se rychle přidala. katou se na ně nechápavě podívala a zakroutila hlavou. Do třídy vlítla Niikagi nasupená jak sup. Katou pozvedla obočí. "Jsi v pořádku?" zeptala se opatrně a zadržovala smích, což se ovšem nepodařilo satsuki ani Danami. "Nechápu jak může někdo tak hezkej chodit s někym tak hnusnym!!!" vykřikla Nii a kopla do lavice. To už se Katou mírně usmála." A kdo?" a chvíli čelila jejímu vražednému pohledu. "Suigetsu!" Katou se vybvila nejasná postava zvláštního vodního tvora ze druháku. "Myslíš tu rybu? Nebo vodníka?" Niikagi už byla pořádně nervní. " Neni to rybaaa!!!" Katou se trošku pošoupla do zadu. "Aha, tak radši nechci vědět co. A s kym chodí?" zeptala se vesele. Niikagi ukázala na šprtku sedící v první lavici hned u katedry- Minra. "Cože?!" to už bylo i na Katou dost. "Teda ty máš ale vkus Nii" poplácala ji po rameni a zase se otočila k holkám. Dál pokračovaly v ostré debatě o učitelích, až do příchodu 'čarodějnice'.

O hodině je čekalo několik nepříjemných rovnic. Nele se na Danami tázavě podívala, když si zrovna do ruky brala neořezanou pastelku a začala psát. "Co je?" koukla na ní Danami, Nele se začala nehorázně smát a Danami stále nechápala. "Žákovskou na stůl!" zařvala baba nepříjemným hlasem. Když se Nele konečně uklidnila, odpověděla:" A proč?" "Protože jsem to řekla!" "Ale já vám ji nedám." Nele mluvila rozhodným a jistým hlasem. S učitelkou se pak dohadovala do konce hodiny a nakonec vyhrála, nasadila vítězný úsměv. "Čemu si se prosimtě tak řezala?" Satsuki se k ní otočila na židli. Nele se začala znova smát a Danami si toho všimla, do teď v ruce držela tu pastelku a podívala se do sešitu. Taky se začala smát a Satsuki stále nechápala, tázavě se podívala na Katou, jenže ta už taky propadla záchvatu smíchu. Když se Katou klidnila všechno jí vysvětlila a Satsuki se mírně usmála.

Po vyučování si Nele počkala u pokoje na Niikagi. "zrovna tobě musim něco říct!" nenechala ji promluvit Nii. "Jo jasně..." Nele se zhluboka nadechla. "Ichigo s tě chce." "Jak si mu to mohla říct?!" Nele se naštvala. "Já mu nic neřekla, on to řek mně" zasmála se Nii a utíkala pryč. Nele tam ještě chvilku stála jako opařená a nevnímal ani to, že se jí někdo dotknul. Najednou se ocitla ve vzduchu někým nesena. Rychle se probrala a skoro vyjekla. "Ichigo? Nemohl si to říct rovnou mně?!" " Ne nemoh, takhle to bylo zajímavější né?" mile se na ní usmál.

Na pokoji se povalovala Satsuki a chvíli po ní přišla i Nii. "Kde jsou všichni?" překvapeně se zeptala Nii. "Eh, nevim, Katou a Danami pořád někam mizí a Nele se ještě nevrátila." Nii se potutelně usmála."Tak se moc brzo dneska nevrátí." dál pokračovali v rozhovoru a Satsuiki překousla svojí nesnášenlivost.

5.
Na chodbě se ozýval klapot bot, který občas na pár chvil přestal. Byl to hlídač- na Akademii přezdívaný úchylák- zrovna dělal večerní obchůzku a šmíroval dívčí pokoje. Do pravidelných úderů se ozval tlumený dívčí výkřik. Ani si toho nevšiml, stál u dveří a díval se na převlíkající se Satsuki, Nele, Danami, Niikagi a Katou (áno...a pak kdo je tu úchylák :D:D).

Danami se líně protáhla a očima přelítla celý pokoj. Všichni ještě spali. Seskočila z postele a strkla do Satsuki. "Ššš..." Satsuki otevřela oči a zamžourala na ní. "Co je?" "Pojď ven." "Nejdu..." a zase usnula. Danami do ní znovu drkla. "Dělej, určitě tam bude Kakashi." Satsuki vylítla z postelel a přitom srazila lampičku "Jejky...". Zhruba po půl hodině vyrazily z pokoje ven a pohledem zamrzly na policejní pásce před jením pookojem, rozeběhly se tam a začaly se vyptávat ostatních co se stalo. Z malého hloučku se vynořil Tobi a odvedl si Danami pryč. Satsuki jen zůstala stát s otevřenou pusou a ani si nevšimla, že ztrácí rovnováhu a padá. Vzpamatovala se, až když dopadla někomu do náruče. Podívala se komu. 'No ne, já mám ale štěstí...nebo snad smůlu?' pomyslela si a zvedla se. "Promiň, nevšimla jsem si že padám..." začala se červenat. "V poho..." Kakashi jí sjel pohledem a pískl. "Fakt?" Satsuki chtěla mermomocí navázat rozhovor. "Jo fakt, jdu do knihovny, jdeš taky?"(kurňa, proč všichni chodíte do knihovny? :D:D). Satsuki radostně zakývala hlavou a rozeběhla se za ním.

O hodinu později se v pokoji znovu probudil život, ale jen díky budíku, který nikdo nemohl najít. "Aah! Mě z toho hrábne!" vykřikla Nele. Pokoj už byl celý naruby a budík pořád nikde. "Zabiju toho čí to je!" Katou zvedla polštář." A hele tady je...a je dokonce můj, tak se asi nezabiju." nasadila andělský úsměv, který jí ovšem Niikagi a Nele neopětovaly, naopak. Začaly se k ní přibližovat a už napřahovali ruce na uškrcení. V tom se otevřely dveře a dovnitř vlítla Danami. "Hey neuvěříte co se stalo!" Nele s Nii schovaly ruce za zádu a tvářily se nevinně."Jestli neumřel vynálezce budíků tak mi je to fuk." zkřížila Katou ruce. "Zabili Minru!" vykřikla Danami a ignorovala Katouinu poznámku. "Cože?! Fakt?" Nii vyskočila radostí. "Wow....válíš holka. Takhle vysoko nevyskočí ani klokan." zasmála se Nele. Nii na ní vrhla nenávistný pohled a potom nasadila potutelný úsměv. "No..tak já jdu do knihovny" Katou se upravila a nenápadně vypadla z pokoje.

"Asi taky půjdu" Nele vystartovala z pokoje přímo do Ichigovi náruče. "Klid, času dost" usmál se na ní a společně vyrazili na snídani. Cestou rozebrali Minrinu smrt a docela se nasmály. Vešli do jídelny a na obličejích jim přistál pudink. "Co to má bejt? Mmm..jahoda." olízla Ichigovi pusu. "Huhů...válka!" Ichigo se zasmál a popadl kus pomeranče. Mezitím už Nele schytala další várku pudinků a dortů. "Musíš se schovat!" zavolal na ni Ichigo zpoza stolu a mávl na ní. Přiběhla k němu a čapla chlebíček. Ten chvíli poté přistál na tváři nově příchozímu Suigetsovi. Ichigo si s ní plácnul a dál odstřeloval ostatní. Když došly zásoby, rozeběhl se k pultu a než se vrátil s náručí plnou jídla, zářil všemi druhy jídla. Rozletěli se dveře."Co to tady je?!" všichni ztichli a podívali se. Někdo vykřikl něco ve smyslu ať vypadne. "Všichni vylezte!" hráči se začaly nechtěně objevovat a učitelka si všechny zapsala. "A teď se běžte všichni umejt!" Nele se smutně rozloučila s Ichigem a odplazila se zpátky na pokoj.

Satsuki se od Kakashiho dostával tok informací, které ani nestíhala vstřebávat. Na konci uličky spatřila Katou s Hidanem. "Hele!" ukázala na ní. "Hey Katou!!" udělala podivnou grimasu a a posunek, aby k ní přišla. Katou jen zvedla ruku a zamávala jí. To bylo vše. Satsuki nechápavě zavrtěla hlavou a dál se věnovala Kakashimu.

'Teď to ještě práskne holkám!' pomyslela si Katou. "Hele, nepůjdem jinam?" opatrně navrhla. "Prooooč? Mě se tady líbí" opáčil Hidan. "Eh....tak dobře no." Po několika minutách co si Hidan zaujatě prohlížel nějakou knížku. "Hidane, co si to čteš?" nahnula se mu přes rameno. Rychle knížku zaklapl, ale Katou si stihla přečíst název. "Alchymistický sex...HIDANEEE!" Hidan se o polovinu zmenšil a zapadl do gauče, nasadil andělský a nevinný pohled. "Ale to ...eh....já to už všechno umim!" vypadal jako malý dítě co dostalo lízátko. Katou zčervenala a zrudla."Jashine! Já toho kluka zabiju!" potom se začala smát a sedla si vedle něj. Bylo slyšet Hidanovo úlevné 'uff'.

"A opravdu se stalo?" nimrala se Satsuki v Kakashiho historii, o které jí před chvílí povídal. "Určitě" přikývl. Dále následovala řada dalších otravných otázek a když už skoro nezbývala naděje, že Satsuki přestane povídat, natáhl se k ní a dlouze ji políbil. V šoku Satsuki napadlo jenom obejmout ho. A tak taky udělala, jenže si nevšimla otevřeného inkoustu na stole a shodila ho na Kakashiho. "Kurníík! Dneska mi všechno padá!" snažila se tu spoušť nějak uklidit, ale nebylo čim tak se společně radši vytratili dál a Kakashi se šel převlíknout z 'inkoustu'.

Niikagi číhala za rohem, až projde. Když se tak stala, skočila před něj. "Ahojky Suigetsu!" zmateně na ni zamrkal. "Niikagi...tak co hodláš zase propadnout?" na chvíli čelil vražednému pohledu."Ne, ani ne....tak co? Asi ti je smutno, když teď nemáš Minru viď?" "Co to kecáš? Já s ní nic neměl, ale byla to moje hodně vzdálená přibuzná." Nii pocítila trapný pocit a radši se rozloučila.

Nele vylezla z koupelny a cestou uklouzla po něčí učebnici. Nasupeně ji zvedla a podívala se na jméno. "No jasně! Niikagi zabiju tě až tě potkám!" Oblíkla se, učesala a vyrazila opatrně ven.'Jenom abych nepotkala tu úču.' V pořádku dorazila až ke klučičí koleji a chystala se zaťukat na dveře Ichigova pokoje."Kisuke Nele! Do ředitelny!" otočila se a spatřila učitelku co je chytla při válce. "Ach jo" zamumla si něco o tom, že to neni fair a ať jde někam. V ředitelně už stál pěknej zástup zúčastněných a mezi nimi Ichigo, radostně na ni zamával a ona k němu došla.

Danami se usadila v parku na lavičce a čekala. Po deseti minutách, už začínala být neklidná, ale řekla si, že se jenom někde zdržel. Po půl hodině, už to ale vzdala a s pláčem odběhla zpátky do pokoje. Lehla si na postel a brečela. 'Jak jí to jenom mohl udělat? Takže už nemám ani kámošku, ale už ani kluka!' takové myšlenky se jí honily hlavou a nakonec usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama